Dvouválcový parní stroj – animace

Posted on 16.4.2013 Updated on 22.1.2015

Zde je k dispozici pěkná animace podle zveřejněných podkladů na stránkách.

Animace výroby parního stroje

Nejedná se o mou práci.

Malý šoupátkový parní stroj

Posted on 10.1.2011 Updated on 26.3.2013

Stojatý šoupátkový dvouválec vlastní konstrukce u kterého jsem použil Stephensonův vratný, kulisový, rozvod páry. Průměr pístu je 14 mm, zdvih 16 mm. Pára z kotle je do válců stroje přiváděna válcovými šoupátky o průměru 6 mm a zdvihu 5,2 mm. Mazání válců a pístních tyčí je zajištěno kondensační maznicí. Ostatní pohyblivé části stroje jsou mazány ručně. Maximální pracovní přetlak páry zatíženého stroje je 5 atp. Množství dodávané páry rídí regulační ventil ovládaný servem. Ke zhotovení stroje potřebujeme, soustruh s koníkem a tríčelištovou univerzálkou o průměru nejlépe 100mm, frézku a pokud není tak alespoň stojanovou vrtačku se samostatným vřetenem a suportem, umožňujícím posuv upevněného předmětu.Také je třeba trocha trpělivosti a řemeslného umu.

V-1. , V-2.Stojan. Základna, díl 1 s díly 2 a dílem 3 tvoří stojan stroje a jsou s duralu. Materiál pro díly 2 uřízneme o 2mm delší (82mm). Na jednom dílu označíme středy pomocných otvorů (jsou označeny červeně), oba díly stáhneme malými svěrkami k sobě, pečlivě srovnáme a vyvrtáme oba pomocné otvory. Před povolením svěrek stáhneme oba díly šrouby M3 k sobě a na jedno upnutí frézujeme obě kratší strany na míru podle výkresu. Díly necháme upnuté ve svěráku a posuvkou si označíme střed pro otvor ložiska. Po vyvrtání důlku vrtáme otvor 6mm a pak teprve 9,8mm. Před frézováním oválu si ve středech radiusu vyvrtáme 12mm otvory a ovál dokončíme frézou o průměru 14mm. Šroub M3 vyndáme a frézou o prumeru 6mm, zhotovíme vybrání podle výkresu. Před povolením svěráku stáhneme díly malou svěrkou. Zešikmení čel provedeme až po vyvrtání otvoru pro závity M3. U bočních dílů 2 upevníme ložiska 2a na šikmé čelo, vybrání pro ložisko nefrézujeme, pouze zachováme výšku umístění ložiska kulisy. Otvor pro bronzové ložisko 23 dokončíme výstružníkem 10H8. Ložisko 23 zhotovíme o průměru 10mm s přídavkem a do stojanu 2 zalisujeme až po vyvrtání otvoru 2mm v ložisku i stojanu, otvor 2mm v ložisku musí směřovat k oválu a límec ložiska je na vnitřní straně dílu 2. Dokončení otvoru ložisek 23, výstružníkem 8H8, provedeme až po sestavení stojanu.
V-3.Klika. (zalomená hřídel). Nejprve si zhotovíme přípravek z tyce kruhové oceli o průměru 35mm. Pečlivě zarovnáme čela a přesně označíme místo pro otvor o průměru 12mm. Otvor je o 8mm posunut mimo osu přípravku. Měříme a vrtáme pečlivě. Pokud ujedeme napr. o 0,5mm bude zdvih pístu o 1 mm větší, nebo menší, podle směru úchylky
a museli bychom upravovat víka. Vrtáme nejprve průměr 8 mm a potom teprve 12mm. Otvor musí být vyvrtán kolmo na přípravek. Podle výkresu vyřízneme v přípravku dva závity M6 které jsou pro šrouby k zajištění polotovaru kliky. Podle výkresu zhotovíme z kruhové tyče hlazené oceli o průměru 25 mm polotovar s průměrem 12mm a nesmíme zapomenout na vyvrtání středícího důlku 1. Materiál s průměrem 12mm musí jít do otvoru v přípravku zasunout bez větší vůle. Polotovar kliky otočíme, upneme jej v soustruhu za průměr 12 mm, vyrovnáme aby neházel a vyvrtáme další středící důlek 2. Pak polotovar kliky zasuneme průměrem 12mm do přípravku a řádným dotažením šroubu M6 zajistíme
jeho polohu. Na přípravku i klice označíme ryskami vzájemnou polohu, nesmíme na to zapomenout, je to duležité. Přípravek zasuneme mezi pakny universálky, opřeme jej o čelní stěnu a pakny stáhneme. Zkontrolujeme zda přípravek nehází a pro jistotu ješte pakny dotáhneme. Do polotovaru kliky vyvrtáme středící důlek 3, do něj zasuneme otočný hrot koníku a mírným přitažením polotovar zajistíme. Pro vytočení klikového čepu použijeme upichovací nůž o délce pracovní cásti 18 mm a šírce 2,5 mm. Pokud je to možné povolíme si u soustruhu řemen aby při zakousnutí nože mohla řemenice proklouznout a neulomil se nůž. Opracování klikového čepu si mužeme usnadnit odfrézováním materiálu označeného na polotovaru červeným orámováním. Soustružit začneme čep, který je blíže ke koníku. Nožem přejíždíme z jedné strany 5 mm mezery na druhou a za přimazávání olejem s citem ubíráme materiál. Pri dokončování můžeme na každé straně stěnu o 0,1 mm zarovnat, aby měla mezera šírku 5,2 mm. U přípravku povolíme šrouby M6 (z universálky přípravek nevyndáváme) a kliku z přípravku vyndáme. Na posuvném meřítku si nastavíme 18,5 mm a šroubkem míru zajistíme. Špičku jednoho ramene posuvky vložíme do rysky kterou jsme si na polotovaru kliky udělali a špičkou druhého ramene uděláme rysku. Délka tětivy 18,5 mm u průměru 25mm zajistí rozevření klikových čepu kolem 95°. Touto novou ryskou nastavíme polotovar kliky na rysku kterou jsme si označili přípravek. Polohu kliky v přípravku zajistíme řádným dotažením šroubu M6. Po dotažení provedeme ješte kontrolu rysek, musí být presně proti sobě.Vyvrtáme dulek a opakujeme stejný pracovní postup jako u prvního čepu. Po dokončení druhého čepu sundáme přípravek z kliky. Průměrem 12 mm zasuneme kliku do universálky a upneme ji za průměr 25mm, srovnáme a za použití malé síly (aby nedošlo k deformaci) ji zajistíme otočným hrotem. Průměr 25mm stočíme v délce 35mm na průměr 10mm. Ubíráme po malých třískách abychom si nepoškodili čep. Kliku otočíme a za průměr 10mm ji upneme do universálky a otočným hrotem za použití malé síly, zajistíme. Podle výkresu materiál opracujeme. Měříme mikrometrem. Průměr 8 mm dokončíme proužkem jemného brusného papíru tak, aby mel 8,00 mm. Po vyříznutí závitu kliku otočíme a upneme ji za průměr 6 mm a otočným hrotem, za použití malé síly, zajistíme. Podle výkresu opracujeme i tuto stranu stejným způsobem.
V-4.Ojnice. díl 15 je zhotovena z ploché mosazné tyče. Je nutné dodržet rozteče otvorů o průměru 1,6mm a hloubku zapuštení u průměru 4mm.Středící dulky nám poslouží pri upnutí materiálu mezi hroty soustruhu. Na výkrese je červeně vyznačena dělící rovina, Než provedeme řez pilovým kotoučem, označíme si materiál tak, aby při sestavování nedošlo k vzájemnému otočení dílu. U dílu 15a převrtáme otvory 1,6mm na 2mm a u 15 vyřízneme závity M2. U otvoru 2,9mm dodržíme míry podle výkresu. Oba díly sestavíme označením k sobě a šrouby M2 stáhneme. Označíme místo pro otvor 6,9mm a dulek vrtáme přesně do středu dělící roviny. Před vrtáním polotovar pečlivě srovnáme. Aby otvor neujel, vrtáme nejprve vrtákem 3mm, 6mm a nakonec 6,9mm. Označíme si hrubý tvar ojnice a pilkou ji vyřízneme. Podle výkresu si zhotovíme oba přípravky. Menší přípravek nasuneme do otvoru 2,9mm a upneme jej svisle za průměr 5mm do svěráku frézky. Na frézování použijeme rotační pilník ve tvaru 4mm kulicky se stopkou o průměru 6mm. Ojnicí na přípravku pomalu pohybujeme z jedné strany na druhou a nástrojem postupně materiál ubíráme. Pokud potřebujeme u oka srazit hranu, posunem nástroj o 1mm ke středu a hranu srazíme. Před opracováním děleného oka si na ojnici nasuneme kousek trubičky,získáme delší páku a prsty uchráníme před poraněním. Velké oko opracujeme stejným způsobem jako oko malé. Rameno ojnice opracujeme mezi hroty v soustruhu. Pokud použijeme svěrák a pilník, výsledek bude stejný. Po opracování ramena můžeme ojnici matkou M6, přes podložku, upevnit na větší prípravek a v soustruhu, za použití nože s malým radiusem, na každé straně páky (ne ok ojnice) asi 0,5mm materiálu ubrat. Ojniční oko rozpojíme a v ose vyvrtáme vrtákem 1,6mm mazací otvor. Před vrtáním šikmého mazacího otvoru upneme ojnici vodorovně do svěráku, vyvrtáme dulek a 3mm vrtákem zajedeme do hloubky asi 1,5mm. Ojnici natočíme o 45°malým okem nahoru a vrtákem 1,6mm mazací otvor dokončíme. Díly každé ojnice si označíme odlišně, abychom je nezaměnily. Pokud má čep kliky průměr nad 7mm otvor v ojnici upravíme výstružníkem 7H8, pokud má nepatrně pod 7mm otvor neupravujeme. Zabroušení oka. Oko ojnice rozpojíme,čep kliky namažeme střední zabrušovací pastou s olejem, ojnici nasadíme tak, aby při pohledu od spojky byl mazací otvor ojnice na levé straně. Šrouby v oku dotáhneme jen tolik, aby šlo s ojnicí pohybovat. Kliku upneme do soustruhu a zajistíme otočným hrotem. Zapneme soustruh a kousek úzkého prkýnka přitlačujeme na spodek kliky, aby se ojnice neotáčela. Asi po 10 sec. zastavíme soustruh a přitáhneme šrouby tak, aby šlo s ojnicí s mírným odporem pohybovat a postup opakujeme. Kliku vyndáme a před rozebráním si ji s ojnicí vzájemně označíme, musí být vždy na čepu s kterým byla broušená. Po označení ojnici sundáme z čepu, vypereme i s čepem v benzínu. Čep namažeme olejem, nasadíme ojnici a dotáhneme šrouby oka. Pokud jde ojnice hodně ztuha, broušení opakujeme. Když jde ojnicí s mírným odporem pohybovat, upneme kliku do soustruhu, mažeme olejem a pomocí prkýnka při menších otáčkách necháme asi 30 sec. běhat. Po dokoncení ojnici vypereme v benzínu a mazací otvor řádně propláchneme. U malého oka vyvrtáme mazací otvor a 3mm vrtákem zhotovíme kalíšek. Otvor pro čep v malém oku ojnice, dokončíme výstružníkem 3H8.V-5.Válec 5 je zhotoven z kruhové tyče válcovaného bronzu o průměru 18 mm. Otvor válce vyvrtáme vrtákem o průměru 12mm a nožem dokončíme na průměr 13,8mm. Vystružení otvoru provedeme až po připájení parní komory 6. Dva otvory 2,2mm zhotovíme podle zvoleného postupu sestavy. Parní komora 6 je z ploché mosazné tyče 16/10. Pokud máme soustruh s třípaknovou univerzálkou o průměru 100mm položíme materiál na spodní paknu a kličkou pakny utáhneme. Po vyvrtání středícího dulku vrtáme otvor 6,5 a dokončíme vrtákem 7,8. Pokud bychom vrtali rovnou vrtákem 7,8 mohlo by v důsledku špatného nabroušení vrtáku dojít k zvetšení (rozhození) otvoru. Pro vrtání v soustruhu musí mít materiál na komoru 6 výše uvedený rozměr v opačném prípadě by otvor komory neodpovídal rozměrům na výkrese. Pokud otvor komory v soustruhu nemůžeme zhotovit, vrtáme jej po srovnání komory, ve svěráku na frézce. Žlábek komory 6 s poloměrem 9 mm zhotovíme frézou D 18 až po důkladném srovnání komory 6 ve svěráku, aby bylo dosaženo souososti komory s válcem. Otvory pro M2 vrtáme průměrem vrtáku 1,6mm do hloubky 7mm to se týká i bočního otvoru o průměru 3mm. Otvor 3mm uprostřed žlábku je pro přívod páry do šoupátkové komory. Otvory 2,2mm zhotovíme dle zvoleného postupu sestavy. Při řezání závitu M2 se častěji se závitníkem vracíme, abychom jej neulomili, znehodnotili bychom celou komoru. Před sestavením díly důkladně očistíme a zbavíme hrotů. Sestavení válce 5 s šoupátkovou komorou 6 pro pájení, je možno provést dvěma způsoby.:

1.) Zhotovit díly 5 a 6 podle výkresu a do otvoru válce 2,2mm zasunout 2mm tuhy dlouhé 25 mm, nad válcem by měly vyčnívat 9mm. Na vyčnívající tuhy nasunout parní komoru a díly srovnat. Pro zajištění válce proti otočení použijeme přípravek z 2,5mm drátu ohnutého do tvaru U s mezerou asi 9mm. Přípravek dáme na šamotovou desku a na něj položíme válec s parní komorou směrovanou nahoru. K ohřevu pro pájení stříbrnou pájkou můžeme použít horák popsaný v RCr 4/2006 strana 74. Pájku (tavidlo) použijeme BO 680. Pájka obsahuje 40% stříbra a má růžovou barvu. Před pájením ohřejeme oba díly na světlejší červenou barvu asi 800°C a potom teprve začneme pájkou jakoby „škrtat“ o pájený spoj až se začne pájka tavit a prolne celým spojem. Zkontrolujeme jestli stříbro zateklo i na druhé straně spoje a v případě potřeby, spoj opravíme. Rozhodně nedáváme pájku přímo do plamene hořáku z pájky by steklo velké množství růžového obalu (tavidla). Po vychladnutí díly mechanicky očistíme od tavidla a již popsaným způsobem (v RCr 2/2007 strana 74) necháme v roztoku očistit.
2.) Válec 5 i parní komoru 6 zhotovíme o 1mm delší a bez otvoru 2,2mm. Válec položíme na přípravek ve tvaru U, na něj usadíme šoupátkovou komoru a po srovnání pájíme popsaným způsobem. V soustruhu začistíme obě čela a upravíme na míru podle výkresu. Na parní komoře 6 si označíme posuvným měřítkem polohu otvoru o průměru 2,2mm a válec upneme za čela do svěráku. Komoru srovnáme tak,aby vrtané otvory byly kolmé na komoru a osu válce. Na vrták příliš netlačíme, aby při vrtání neuhnul. Otvor válce dokončíme výstružníkem 14H8 a výstružníkem 8H8 otvor parní komory. Výbrus válce byl popsán v RCr 1/2007. U bronzových vložek 7 a 8 přidáme u průměru 8mm asi 0,05mm aby šly do komory 6 nalisovat. Otvor vložky 2,2mm se musí krýt s otvorem 2,2mm válce. Než budeme otvor 5,9mm u vložek parních komor dokončovat výstružníkem, (nejlépe upraveným na průměr 5,97mm) přiletujeme je ke komoře cínem. Víka 9 jsou bronzová. Průměr 14mm (zhotovíme podle výbrusu válce) a otvor 2,9mm pro výstružník 3H8 zhotovíme v soustruhu na jedno upnutí aby otvor pro pístní tyč byl přesně ustředěn. Vybrání víka 9 (označeno modře) musí při sestavování směřovat na otvor válce 2,2mm. Ucpávková matice 12. Použitý materiál je mosazný šestihran. V-6. Pístní tyc10 je z ocelové kulatiny, zakoupené v modelářské prodejně, používá se též na podvozky mod. letadel, má dostatečnou tvrdost a průměr 3,00mm (měřeno mikrometrem). Před řezáním závitu konec pístní tyče vyhřejeme aby materiál změkl. Tyč upneme do universálky a při řezání závitu si očko zajištujeme koníkem. Pístní tyč zasuneme závitem do universálky tak, aby 40mm tyče z čelistí vyčnívalo. Z jemného smirkového plátna si oddělíme pásek asi 12mm. Oba konce dáme brusivem na sebe, držíme v pravé ruce a vytvořené oko nasadíme na vyčnívající materiál pístní tyče a směrem od sebe držíme, mírně napjaté. Zapneme soustruh na max. otáčky, čelistmi kombinačních kleští (můžeme použít i dřevěný kolíček s malým otvorem) mírně přitlačujeme pásek smirku na hřídel a přejíždíme z jedné strany na druhou. Po 1min. změříme tyč, stačí když ubrousíme 0,01mm. Dokončení provedeme jemným brusným papírem a nesmíme zapomenout, že píst budeme lisovat na tuto obroušenou stranu tyče. Bronzový píst 9 zhotovíme na jedno upnutí a než materiál oddělíme, uděláme na pístu, nožem na řezání závitu, dvě mazací drážky ve tvaru V, do hloubky 0,3mm, vzdálenost drážek od čel pístu je1,5mm. Píst 9 dále opracujeme podle výše zmíněného príspěvku „Výbrus válce.“ Písty i válce si vzájemně označíme, aby nemohlo dojít k záměně. Nalisování pístu. Otvor pístu 2,9mm pro pístní tyč upravíme výstružníkem tak, aby šel píst nasadit na pístní tyč jen asi 1,5mm. Jako pomůcku která zabrání při lisování pístu ohnutí pístní tyče si připravíme 2 duralové válečky o průměru 15mm, dlouhé 50mm a 29mm s otvorem 3,2mm v podélné ose. Píst nasadíme na broušenou stranu tyče a na ni navlékneme delší váleček. Píst s tyčí dáme mezi rozevřené čelisti svěráku, srovnáme a čelisti pomalu stahujeme. Jakmile tyč narazí na celist (poznáme to podle snahy tyče k prohnutí), čelisti povolíme a mezi píst a čelist dáme třeba matku M8 a po srovnání pomalu stahujeme čelisti. Po dorazu tyče na čelist , místo matky, nasadíme na tyč krátký váleček a po srovnání začneme opatrně čelisti stahovat. Rukou zajišťujeme píst tak, aby během lisování nedošlo k prohnutí tyče. Po dorazu tyče na čelisti válečky vzájemné vyměníme a postup opakujeme. Až bude píst najíždět na místo kde tyč nebyla broušená, počítíme větší odpor. Když kratší váleček dorazí na píst, měla by mít část tyče se závitem délku k pístu 29mm. Vidlici 13 zhotovíme z mosazné ploché tyče tl.5mm bežným způsobem a před řezáním závitu M3 si do otvoru pro čep zasuneme kousek 3mm rovné kulatiny a řádně ji srovnáme. Pri řezání závitu dbáme na to, aby byl závitník kolmo na osu čepu. Pro snadnější manipulaci si před opracováním ok připevníme k vidlici šroubem M3 kratší váleček, použitý při lisování pístu. Pro opracování ok vidlice upevníme do svěráku frézy kousek materiálu který jste použili na pístní tyče a obě oka opracujeme podobným způsobem jako u ojnice. Ojniční čep 14 zhotovíme z jehly používané do jehlových ložisek. Sehnat se dá v prodejně ložisek ZKL. Pojistka 14a je z mosazi a k čepu je přiletovaná cínem. Před letováním navlékneme na čep silikonovou hadičku, nasadíme pojistku a po srovnání pájíme. Setrvačník S není třeba popisovat. Použitý materiál je mosaz. Vnější hrany setrvačníku srazíme 2mm/45°, na výkresu to není označeno. Při opracování povrchu se snažíme, aby nůž nezanechal na povrchu stopy, nevypadá to pěkně.

V-7.Kulisa 20 je mosazná. K jejímu zhotovení budeme potřebovat přípravek a pomocný čep. Při frézování kulisy bude nástroj zajíždět také do přípravku a proto jsem zvolil dural. Frézu použijeme tutéž jako na ojnici. U polotovaru 20, vrtáme pouze otvory o průměru 2mm, otvory označené červeně nevrtáme. U přípravku na délce 120mm nezáleží, je kvůli snadnějšímu ovládání, při frézování kulisy. Rozteče všech otvorů přípravku, včetně kontrolního, přesně dodržíme. Polotovar 20 připevníme k přípravku šrouby M2, přípravek otočíme polotovarem kulisy dospod a skrz kontrolní otvor přípravku, vyvrtáme stejný otvor do polotovaru kulisy. Pomocný čep se závitem M6 zasuneme do přípravku závitem k polotovaru 20 a přes podložku mírně přitáhneme matkou a tu zajistíme druhou matkou (kontramatkou) tak, aby se nepovolovaly. Přípravek upneme do svěráku frézy a pomalu frézujeme vnější rádius tak, aby mezi okrajem kontrolního otvoru a obloukem zůstalo 2,5mm materiálu. Spodní oblouk (u ok kulisy) frézujeme tak, aby šířka kulisy byla 8,5mm (na výkrese je 8). Střední oblouky ješte nefrézujeme. Podle kontrolního otvoru si nastavíme vzdálenost, natočíme přípravek a vyvrtáme pomocné otvory. Nahoře si kulisu označíme a sundáme z prípravku. Do svěráku upneme pomocný čep s průměrem 3mm a na něj nasadíme kulisu a frézujeme krajní oblouky. Malý pomocný čep použijeme na oka kulisy s r 2,5mm. Kulisu upevníme k přípravku (označením nahoru) a frézujeme střední oblouky průměrem nástroje 3mm a pomocí suportu frézky dokončíme na šírku 4mm tak, aby horní i spodní oblouk měl stejnou šírku. Při dokončování dráhy pro smykadlo použijeme větší otáčky. Snažíme se, aby měly obě kulisy stejnou šířku oblouku (dráhy) pro smykadlo. Z Bronzové tyče o průměru 8mm zhotovíme polotovar smykadla a podle výkresu upevníme v přípravku. Čep přípravku upevníme do universálky a obě strany polotovaru stočíme tak, aby kulisy šly na smykadlo ztuha nasunout. Smykadlo nasuneme do kulisy, šroubem M3 je upevníme např. k přípravku. Vnitřek kulisy namažeme zabrušovací pastou s olejem a kulisou prejíždíme z jedné strany na druhou. Když jde kulisa bez odporu do krajních poloh, oba díly v benzínu umyjeme a oznacíme si je. Čep smykadla 21a je ze stejného materiálu jako pístní tyče. Před prací jej vyhřejeme a po opracování zakalíme do oleje. Díl 17a je mosazný k objímce 17 je připájen cínem. V-8. Objímka 17 je bronzová. Otvory 1mm vrtáme až po připájení dílu 17a.  Excentr 16 je mosazný. Nesmíme zapomenou si ryskou označit střed otvoru pres celý excentr ,aby zářez 1mm, který oznacuje vrchol výstředníku, byl na správném místě. Průměr 14mm zhotovíme nepatrně vetší než je průměr otvoru v objímce,asi o 0,02mm a trnem pro výbrus válce každou objímku pro excentr vybrousíme a označíme si je. Vidlice 19 je z mosazného šestihranu 7mm (6HR7). Spojovací tyč18 zhotovíme z mosazné kulatiny o průměru 7, nebo 8mm. U třípaknové universálky o průměru 100mm povolujeme pakny až
se pakna císlo 3 uvolní, tak ji vyndáme a 1 a 2 paknu utahujeme. Když se v drážce pro 3 paknu objeví začátek šroubovice, trochu jí vrátíme, zasuneme 3 paknu a kličkou pakny utahujeme. Mosaznou kulatinu o průměru 7mm položíme na pakny které jsou blízko sebe a mezi vzdálenejší paknu a kulatinu položíme kousek materiálu o tlouštce 2,5mm a pakny stáhneme. Po vytočení jedné strany, materiál otočíme kulatinu kolem podélné osy o 180° z universálky neopracovaný materiál vysuneme na 16mm a tenkým upichovákem stočíme podle výkresu. Nejprve na průměr 4 a potom dál od universálky na 2,6 až ke kraji a nakonec začstíme na průměr 2,5mm. Ofrézujeme boční strany označené modře. Srovnáme si v universálce pakny a díl 18 zasuneme průměrem 2,5 do universálky tak, aby mezi paknou ofrézovaným dílem byla mezera 1mm. Otočný suport si nastavíme na 45°(stačí od oka) a při větších otáčkách postupně materiál ubíráme. Po otočení, opracujeme druhou stranu stejným způsobem. Při řezání závitu hlídáme očko, aby závit neujel. Šoupátko 22 je ocelové. Pokud jsme otvor vložky 7 a 8 vystružili přebroušeným výstružníkem o průměru 5,97mm, použijeme pro šoupátko ocel o průměru 6mm, pokud jsme otvory vložek vystružili výstružníkem 6H7, nebo 6H8, musíme na šoupátko použít kulatinu o průměru 7mm. Pro zalícování šoupátek si z kulatiny o průměru 6mm a délce 80mm zhotovíme přípravek na broušení otvoru vložek 7 a 8. Na jedné straně kulatiny srazíme hranu čela a kulatinu v ose prořízneme v délce 45mm. Všechny hrany srazíme pilníkem a šroubovákem rozevřeme obě strany tak,aby po vytažení šroubováku měl konec přípravku 7mm. Zabroušení šoupátka z oceli průměru 6mm a otvoru vložek o průměru 5,97. Šoupátko namažeme jemnou zabrušovací pastou, do vložky kápneme olej a šoupátko zkoušíme krouživými pohyby z jedné strany na druhou zasouvat do vložky a vysouvat ven. Pokud cítíme velký odpor, upneme prípravek do soustruhu a namažeme jemnou zabrušovací směsí. Na přípravek nasuneme vložky 7 a 8 při menších otáčkách pomalu přejíždíme vložkami z jedné strany na druhou. Po 1min. opláchneme vložky, kápneme do nich olej a zkusíme čisté šoupátko do vložky popsaným způsobem zasunout. Pokud se pohybuje s mírným odporem, je zabroušené. Vložky s otvorem upraveným výstružníkem 6H7 nebo 6H8 nejprve změříme pomocí posuvky a mikrometru a průměr šoupátka zhotovíme o 0,01 až 0,02mm větší a již popsaným způsobem v soustruhu za pomocí přípravku dokončíme. Každé šoupátko a vložku si označíme.

V-9.Ovládání kulis. Celá sestava ovládání kulis je vidět na snímcích. Pojistky pro zajištění táhel 26 jsou na průměr 2mm. Díly 30a jsou vymezovací podložky mezi ložiskem kulisy 2a a 28/28a. Oka u táhel a pák zhotovíme stejným způsobem, jako oka ojnic. Ostatní není třeba popisovat.V-10.,

V-11.Sestavení stroje. Na kliku nasuneme setrvačník a zajistíme jej šroubem. Ojnice nasadíme podle označení na čepy kliky. Když se na kliku díváme od hřídele pro spojku, mazací otvory ojnic jsou na levé straně. Díl 2 u delší strany základny 1 vyndáme, kratší hřídelí zasuneme kliku do stojanu a na delší hřídel kliky nasadíme díl 2 a šrouby zajistíme. Klika se musí volně otáčet. Excentry s objímkami nasadíme na hřídele a zajistíme matkami 24. Podle výkresu V-10. Parní stroj – 1. pomocí posuvky, nastavíme excentry na míru uvedenou na výkrese. Při nastavování musí být klikový čep v horní poloze. Při pohledu od spojky (čep kliky musí být v horní poloze) jsou výřezy obou vnějších excentru E1 na levé strane a výřezy obou vnitřních excentru E2 na pravé straně. Tyč pístu zasuneme do víka s ucpávkovou maticí a víko do otvoru v desce stojanu. Na pístní tyč našroubujeme vidlici, závit utáhneme a vidlici natočíme závitem M1,6 ke konci kliky. Čepem 14 ji s ojnicí propojíme a šroubkem M1,6 čep zajistíme. Čep kliky dáme do spodní polohy (osa ojnice a pístní tyče se nesmí lomit), mezi pístem a víkem by měla být mezera 0,5mm. To samé uděláme u druhého pístu. Pokud vůle mezi víkem a pístem neodpovídá udané míře, pomocí přípravku na lisování ji upravíme. Těsnění pro válce vystřihneme z papíru do kopírky. Těsnění namažeme olejem, víko natočíme žlábkem k otvoru ve válci, válec se šoupátkem nasuneme na píst a nasadíme horní víko s těsněním. Pokud nemáme označenou polohu víka vůči válci (aby vybrání víka bylo nastaveno proti otvoru ve válci), označíme ji u všech vík. Na víka nasadíme díl 4 a šrouby M3 lehce přitáhneme. Válce a víka srovnáme podle označení a šrouby postupně dotahujeme. Při pohledu shora, musí být stěny parní komory, rovnoběžné s hřídelí. Do smykadla 21 zasuneme čep 21a a kulisu se smykadlem dáme do vidlice šoupátka, šroubem M2 čep stáhneme a matkou M2 zajistíme proti uvolnění. Kulisou musí jít po stažení čepu volně pohybovat po celé dráze. Na spojovací tyče 18 našroubujeme matky M2,5 a vidlice 19. Podle výkresu V-11. Parní stroj – 2. a propojíme kulisu 20 s objímkami 17.Táhla 26 a ovládání kulis ještě nepřipojujeme (překáželo by nám). Stroj postavíme bokem pred sebe, hřídelí pro spojku na pravou stranu. Oba vnější excentry E1 musí být připojeny táhly ke kulisám na naší straně, oba vnitrní excentry E2 na straně opačné. V-12. Seřízení šoupátek. Šoupátko nastavíme tak, že uvolníme vidlici 19, povolíme matky a pomocí závitu spojovací tyče 18 a vidlice 19 šoupátko zvedáme, nebo snižujeme. Před dotažením matic provedeme kontrolu kulisy (musí být kolmo na osu hřídele) a objímek excentru, objímky musí být na excentru volné (nesmí se křížit). Zářez na excentru dáme do horní polohy, kulisu do krajní polohy, teoreticky by šoupátko mělo vložku 7 přesahovat o 2mm. Při natočení excentru zářezem dolu, by mělo šoupátko být 4mm pod vrchem vložky 7. Přesto, že zdvih excentru je 6 mm, šoupátko se posouvá jen asi o 5,2mm. Je to způsobeno tím, že střed oka kulisy a vidlice 19 je mimo střed šoupátka a proto nastavíme horní polohu šoupátka 1,5mm nad vložku 7 a spodní polohu 3,5mm pod vrchol vložky. Takto nastavíme všechna šoupátka. Po nastavení provedeme kontrolu. Po seřízení šoupátek, připojíme ovládání kulis. Páka 29 je umístěna na hřídeli 30 mezi kulisovými ložisky 2a a k ní se připojuje táhlo serva, při jeho seřizování dbáme na to, aby kulisa nedojížděla na doraz, necháme mezi kulisou a smykadlem 1,5mm vůli. Táhlo 26 je k páce 28 uchyceno šroubem M2,5 a je proti povolení zajištěno maticí. V-13.Kondensacní maznice. Všechny označené díly maznice jsou mosazné a pro pájení použijeme cín pro klempířské práce. Těsněním je O kroužek 14/10/2. Z duralu si nejprve zhotovíme přípravek pro ohýbání oblouku 50 a zhotovení přírub 51. Přípravek přitáhneme maticí M6 k pomocnému čepu a upevníme do svěráku. Mosaznou trubku o průměru 4/0,5 mm (je k sehnání v modelárských prodejnách) ohřejeme nad plamenem na světle červenou barvu a necháme volně vychladnout. Trubku vložíme do žlábku v prípravku a při ohýbání ji táhneme, aby se nezlomila. Pro přírubu 51 použijeme mosaznou plochou tyč, podle výkresu vyvrtáme 3 otvory a polotovar příruby připevníme šrouby M2 k přípravku a v soustruhu obě strany příruby opracujeme. Krajní oblouky dokončíme frézou, nebo pilníkem. Oblouk 50 upravíme na míru a přírubu k němu stříbrnou pájkou připájíme. Do dílu 45 zasuneme oblouky 50 a po překontrolování míry je pájíme stříbrnou pájkou. U trubičky 45a zhotovíme na jedné straně náběh a do otvoru ji opatrně naklepneme a cínem připájíme. Konec trubičky (po vložení drátu o průměru 0,8mm) kleštěmi zmáčkneme a drát vytáhneme. Díly 45,46,47,48 a 49 není třeba popisovat, po sestavení je pájíme cínem. Vypouštěcí (odvodnovací) ventil. Díly 53 a 54 pájíme stříbrnou pájkou. Díly 52,53 a 55, 56 cínem. Otvor 1,8 na konci dílu 53 uzavřeme kouskem materiálu o průměru 1,8mm a zaletujeme cínem. Hotový vypouštěcí ventil zašroubujeme do maznice a po srovnání cínem pájíme. Díl 31 do maznice nedáváme, je soucástí regulačního ventilu. V-14. Regulační ventil. Všechny očíslované díly ventilu jsou mosazné. Díl 31 a 32 pájíme stříbrnou pájkou. Po očištění našroubujeme 31 do 45 kondensační maznice a po srovnání, cínem zapájíme. Oka táhla 39, páky 38 a vidlice 37 zhotovíme pomocí čepu na frézce. U dílu 35 dodržíme pokud možno 40°. Při vetším úhlu rozevření se snižuje schopnost ventilu regulovat množství páry. Na spojení dílu 40,39,38 a 37 použijeme šrouby M2 s válcovou hlavou a matky. Ostatní díly není třeba popisovat. Pro utěsnění dílu 32, 33 a 34 použijeme konopí. Na ucpávku použijeme provázek z rozpletené, grafitové šňůry, používané na ucpávky parních ventilu. V-15.Výfukové potrubí. Komoru výfuku tvoří mosazná trubka k ní jsou cínem připájena topenářská kolínka o prumeru 10mm na jedné strane s hrdlem o průměru 12mm. Celé potrubí je upevněno držákem z mosazné trubky 6/1mm. Trubky držáku pájíme stříbrnou pájkou a držák včetně kolen, vík a výstupního hrdla cínem. Hrdla měděných kolínek utěsníme kousky silikonových hadiček, dlouhých asi 12mm. Hadičky navlékneme na pouzdra 7 a na ne nasuneme kolínka v opačném případě se nám hadičky zasunou do kolínek. Po jízdách doporučuji potrubí sejmout , šoupátka promazat olejem a výfukové potrubí nasadit až před jízdou. V zimním období jednou za 3 měsíce, nakapeme na šoupátka olej a stroj rukou protočíme. Zabráníme tím zareznutí šoupátek. Na snímku je remorkér Saturn, není to žádná maketa, pouze laminátový škopek. Postavil jsem jej proto, abych v něm vyzkoušel prototyp parního stroje. Stroj měl průměr pístu 12mm a byl pájený cínem. Remorkér s tímto parním strojem byl predváden na výstavě „Model hobby“ 2002. Prototyp použitého stroje je na snímku. Pro popisovaný parní stroj doporučuji použít třílistý lodní šroub o průměru max.85mm. Pokud použijete napr. průměr 100mm, dopadnete stejně, jako kdybyste za Škodovku zapřáhli maringotku. Stroj velký šroub neutáhne a loď se bude jenom ploužit. Na snímku je šroub který používám u Saturna, má průměr 85mm a listy jsou z mosazného plechu tl.1mm, pájené stříbrnou pájkou. Kužel šroubu má průměr 12mm. Hřídel jsem používal o průměru 3mm, nyní používám průměr 4mm. Větší průměr hrídele nedoporučuji, stoupají ztráty způsobené třením v ložisku a ucpávce.
Milan Jiroušek
K V-1.,V-2. „NÁSTROJE“ a „PARNÍ STROJ“
K V-3. „KLIKA“
K V-4. „OJNICE“
K V-7. „KULISA“
K V-8. „OBJÍMKA“
K V-9. „OVLÁDÁNÍ KULIS“
K V-10.,V-11 „KULISA 1“ a „KULISA 2“ 

Šoupátkový parní stroj- 2

Posted on 7.6.2009 Updated on 22.1.2015

Šoupátkový parní stroj  – 2.

Tento stojatý šoupátkový dvouválec se poněkud liší od parního stroje, popisovaného v RCr 6 – 8  2007,a to nejen svou velikostí ,ale i provedením některých částí stroje. Pro snadnější spouštění stroje mají válce odvodňovací ventily. Pístní tyč prochází jen spodním  víkem a  je ukončená v pístu. Vidlice pístní tyče, která tvoří spolu s ojničním okem křižák, je proti vyosení zajištěna úhelníky, které vymezují její dráhu. Parní komora válcového šoupátka  je  k přírubám válce uchycena šrouby. Klikový hřídel je uložen v kuličkových ložiskách. Tento stroj má Stephensonův vratný kulisový rozvod páry. Písty mají průměr 19mm a  zdvih je také 19mm. Pára z kotle je do válců stroje přiváděna válcovými šoupátky o průměru 8mm a zdvihu 6,1mm. Mazání válců a pístních tyčí je zajištěno kondenzační maznicí. Ostatní pohyblivé části stroje jsou mazány ručně. Maximální přetlak páry zatíženého stroje je 3 atp. Množství dodávané páry do válců je řízeno nejen nastavením kulis, ale především regulačním ventilem, který je ovládaný servem. Kvůli zjednodušení  jsem  některé díly stroje upravil, (maznici s potrubím, kulisy, táhla kulis, dělená oka ojnic,objímky excentrů a není použit šikmý odvodňovací ventil parovodu) a  liší se od vyobrazení na snímcích.

Stojan VS-1,Stojan VS-2,Pomocné úhelníky VS-2.

Základna: Díl 1 s díly 2 a dílem 3 které tvoří stojan stroje, jsou z duralu. Pro zajištění stejných roztečí otvorů u dílů 3 a 4 vrtáme oba díly společně, a po vyvrtání si  je označíme, abychom díly vzájemně neotočily, mohlo by to ovlivnit usazení válců. U dílu 3 vrtáme pro závity M4 otvory o průměru 3,2mm. Materiál pro díly 2 uřízneme o 2mm delší (97 mm). Na jednom dílu označíme středy pomocných otvorů (obvody otvorů jsou označeny červeně), oba polotovary stáhneme malými svěrkami k sobě, pečlivě srovnáme vyvrtáme oba pomocné otvory o průměru 3mm. Před povolením svěrek  stáhneme oba díly  šrouby M3 k sobě a na jedno upnutí frézujeme obě kratší strany na míru podle výkresu. Dále si označíme středy 4 otvorů pro uchycení pomocných úhelníků, a střed pro otvor kuličkového ložiska (průměr 22mm). Pokud nemáme vyvrtávací hlavičku na větší otvory, bude lépe upevnit díly v soustruhu na pomocnou desku, pomocí koníku s otočným hrotem důlek pro otvor kuličkového ložiska vystředit, a po vyvrtání otvoru např.: 12mm, nožem dokončit na průměr 22,02 mm.Ložisko musí jít nasunout ale nemělo by mít velkou vůli. Po dokončení otvoru pro kuličkové ložisko upneme díly do svěráku a vyfrézujeme ovál. Označíme si všechny otvory, (oba díly 2 máme stále stažené šrouby M3 k sobě) pro M3  vrtáme průměrem vrtáku 2,4mm a pro M2 1,6mm. Po vyříznutí závitů vyjmeme šroub M3 který je pod otvorem pro ložisko. Oba díly upneme do svěráku a frézujeme vybrání podle výkresu. Zasunutím ložiska do otvoru si oba díly zajistíme proti posunutí. Na jednu čelní stranu 2 si narýsujeme skosení bočních stran a na frézce je zhotovíme. Pro hlavy šroubů M3 vyfrézujeme drážku podle výkresu a nesmíme zapomenout na proříznutí materiálu, mezi oválem a otvorem pro ložisko. Stažením materiálu šroubem M3 se ložisko zajistí proti axiálnímu posuvu. Ložiska 2a pro hřídel kulisy jsou z duralu a není je třeba popisovat, upevňují se šrouby M2. Pomocné úhelníky 2b jsou z mosazi. Montují se až po sestavení klikového mechanismu a válců.

Klikový hřídel  VS-3.

Nejprve si zhotovíme přípravek z tyče  kruhové oceli o průměru 40 mm. Pečlivě zarovnáme čela a přesně  označíme místo  pro otvor o průměru 14 mm. Otvor je o 9,5 mm posunut mimo osu přípravku. Měříme a vrtáme pečlivě. Pokud „ujedeme“ např. o 0,5 mm, bude zdvih pístu o 1 mm větší nebo menší, podle směru úchylky a museli bychom upravovat víka. Vrtáme nejprve menším průměrem vrtáku a potom 13,8 a dokončíme výstružníkem. Otvor musí být vyvrtán kolmo na přípravek. Podle výkresu vyřízneme v přípravku dva závity M 8, které jsou pro šrouby k zajištění polotovaru klikového hřídele. Z tyče kruhové oceli o průměru 30 mm zhotovíme polotovar s průměrem 14 mm;  nesmíme zapomenout na vyvrtání středícího důlku 1. Materiál o průměru 14mm musí jít do přípravku zasunout bez větší vůle. Polotovar kliky otočíme, upneme jej v soustruhu za průměr 14mm, vyrovnáme, aby neházel a vyvrtáme další středící důlek 2. Pak polotovar klikového hřídele zasuneme průměrem 14 mm do přípravku a řádným dotažením šroubů M 8 zajistíme jeho polohu. Na přípravku i klikovém hřídeli označíme ryskami vzájemnou polohu, nesmíme na to zapomenout, je to důležité! Přípravek zasuneme do čelistí univerzálky, opřeme jej o čelní stěnu a čelisti stáhneme. Zkontrolujeme zda přípravek nehází, a pro jistotu čelisti ještě dotáhneme. Do polotovaru klikového hřídele vyvrtáme středící důlek  3, do něj zasuneme otočný hrot koníku a mírným přitažením polotovar zajistíme. Pro vytočení klikového čepu použijeme upichovací nůž o délce pracovní části min. 21mm a šířce 3mm. Pokud je to možné, povolíme u soustruhu řemen aby při „zakousnutí“ nože mohla řemenice proklouznout a neulomil se nůž. Opracování klikového čepu si můžeme usnadnit odfrézováním materiálu označeného na výkresu polotovaru červeným orámováním. Soustružit začneme čep, který je blíže ke koníku. Nožem přejíždíme z jedné strany 7mm mezery na druhou, přimazáváme olejem a s citem ubíráme materiál. Při dokončování můžeme na každé straně stěnu o 0,1mm zarovnat, aby měla mezera šířku 7,2 mm. U přípravku povolíme šrouby M8 (přípravek máme stále upnutý v universálce) a klikový hřídel z přípravku vyjmeme.Na posuvném měřítku si  nastavíme  21,5 mm  a šroubkem míru zajistíme. Špičku jednoho ramene posuvného měřítka vložíme do rysky, kterou jsme udělali na polotovaru klikového hřídele, a špičkou druhého ramene uděláme na polotovaru kliky druhou rysku. Délka tětivy 21,5 u průměru 30 mm zajistí rozevření klikových čepů kolem 93°. Touto novou ryskou nastavíme polotovar klikového hřídele na rysku, kterou jsme si označili přípravek. Polohu klikového hřídele v přípravku zajistíme řádným dotažením šroubů M 8. Po dotažení ještě zkontrolujeme rysky, musejí být přesně proti sobě. Vyvrtáme středící důlek, označíme si ryskami vzdálenost druhého čepu a opakujeme stejný pracovní postup jako u prvního čepu. Po dokončení druhého čepu sejmeme přípravek z klikového hřídele. Průměrem 14 mm zasuneme klikový hřídel do univerzálky, upneme jej za průměr 30 mm, srovnáme a za použití malé síly (aby se nedeformoval) jej zajistíme otočným hrotem. Průměr 30 mm stočíme v délce 40 mm na průměr 11 mm. Ubíráme po malých třískách,abychom nepoškodili čep. Klikový hřídel otočíme a za průměr 11 mm jej upneme do univerzálky a otočným hrotem za použití malé síly zajistíme. Podle výkresu materiál opracujeme. Měříme mikrometrem. Průměr 8 mm dokončíme páskem jemného brusného papíru tak, aby měl 8,00 mm. Po vyříznutí závitu klikový hřídel otočíme, upneme jej za průměr 7 mm a otočným hrote zajistíme. Podle výkresu opracujeme i tuto stranu stejným způsobem.

Ojnice  VS – 4.

Ojnici 15 zhotovíme z ploché mosazné tyče. U průměru 2 mm je nutné dodržet rozteče a u průměru 5 mm hloubku zapuštění. Středící důlky nám poslouží při upnutí materiálu mezi hroty soustruhu. Na výkrese je červeně vyznačena dělící rovina. Než provedeme řez pilovým kotoučem, označíme si materiál tak,aby se při sestavování díly vzájemně neotočily. U dílu 15 a převrtáme otvory  o průměru 2 mm na průměr  2,5 mm a u dílu 15 vyřízneme závity M 2,5. U otvoru 3,9 mm dodržíme míry podle výkresu. Oba díly sestavíme označením k sobě a stáhneme šrouby M 2,5. Označíme místo pro otvor 8,9 mm a důlek vrtáme přesně do středu dělící roviny. Před vrtáním polotovar pečlivě srovnáme. Aby otvor „neujel“ , vrtáme nejprve vrtákem 3,5 mm, pak 7 mm a nakonec 8,9 mm. Označíme si hrubý tvar ojnice a vyřízneme ji pilkou. Podle výkresu zhotovíme oba přípravky. Menší přípravek zasuneme do otvoru 3,9 mm a upneme jej svisle za průměr 8 mm do svěráku frézky. K Frézování materiálu použijeme rotační pilník ve tvaru 4 mm kuličky se stopkou o průměru 6 mm. Ojnicí nasazenou na přípravku pomalu pohybujeme z jedné strany na druhou a nástrojem postupně ubíráme materiál. Pokud potřebujeme u oka srazit hranu, posuneme nástroj o 1 mm ke středu a hranu srazíme. Před opracováním děleného oka na ojnici nasuneme kousek trubičky – získáme tak delší páku a uchráníme prsty před poraněním. Velké oko opracujeme stejným způsobem jako oko malé. Rameno ojnice opracujeme mezi hroty v soustruhu. Pokud použijeme svěrák a pilník bude to pracnější ale výsledek bude podobný. Po opracování ramena můžeme ojnici maticí M 8 upevnit přes podložku na větší přípravek a v soustruhu za použití nože s malým radiusem na každé straně páky (ne ok ojnice) asi 1 mm materiálu ubrat. Ojniční oko rozpojíme a v ose vyvrtáme vrtákem o průměru 1,6 mm mazací otvor. Před vrtáním šikmého mazacího otvoru upneme ojnici vodorovně do svěráku, vyvrtáme důlek a 3 mm vrtákem zajedeme do hloubky 1,5 –2 mm. Ojnici natočíme o 45° malým okem nahoru a vrtákem o průměru 1,6 mm mazací otvor dokončíme. Díly každé ojnice si označíme odlišně, abychom je nezaměnily. Pokud má klikový čep průměr nad 9 mm, otvor v ojnici upravíme výstružníkem 9H8; má-li nepatrně pod 9 mm, otvor výstružníkem neupravujeme. Zabroušení oka: oko ojnice rozpojíme, čep kliky namažeme střední zabrušovací pastou s olejem, ojnici nasadíme tak,aby při pohledu od spojky byl mazací otvor ojnice na levé straně, malé oko musí být nahoře. Šrouby v oku dotáhneme jen tolik, aby ojnice při pohybu nekladla příliš velký odpor. Kliku upneme do soustruhu a zajistíme otočným hrotem. Zapneme soustruh na malé otáčky a kousek úzkého prkénka přitlačujeme na spodek kliky, aby se ojnice neotáčela. Asi po 20 až 30 s zastavíme soustruh, přitáhneme šrouby tak,aby šlo s ojnicí s mírným odporem pohybovat, nakapeme olej a postup opakujeme. Kliku vyjmeme a před rozebráním ojnici s klikou vzájemně označíme; Vždy musí být na čepu s kterým byla zabroušena. Po označení ojnici sejmeme s čepu a vypereme i s klikou v benzínu. Čep namažeme olejem, namontujeme ojnici a dotáhneme šrouby oka. Pokud jde ojnicí pohybovat hodně ztuha, broušení opakujeme. Když jde s ojnicí s mírným odporem pohybovat, nakapeme olej a pomocí prkénka při menších otáčkách necháme asi 1 min. zabíhat. Po dokončení ojnici vypereme v benzínu a mazací otvor řádně propláchneme. U malého oka vyvrtáme mazací otvor a 3 mm vrtákem zhotovíme kalíšek. Otvor pro čep v malém oku ojnice dokončíme výstružníkem 4H8.

Válec,víka.VS-5.,Příruby,ventil.VS-5.,Komora,vložka.VS-5.

Válec 5 je  zhotoven z kruhové tyče válcového bronzu o průměru 25 mm. Nejprve vyvrtáme otvor o průměru 12 mm a nožem upravíme na průměr 18mm. Pro odvodňovací ventily válce vyvrtáme otvory o průměru 3,2 mm a vyřízneme závity M 4. Před pájením zajistíme válec proti otočení kouskem drátu o průměru 3mm ohnutým do U s mezerou asi 12 mm. Přípravek dáme na šamotovou desku, válec vložíme do přípravku a usadíme na něj obě příruby 5a. Proti pohybu si můžeme příruby zajistit tak, že na ně  položíme kousek 5mm oceli čtvercového průřezu. K ohřevu pro pájení stříbrnou pájkou můžeme použít hořák popsaný v RC revue 4/2006. Pájku (tavidlo) použijeme BO 680.Pájka obsahuje 40% stříbra, obal má růžovou barvu a tavící teplota je 680 °C. Před pájením ohřejeme díly na světlejší červenou barvu a potom teprve začneme pájkou jakoby škrtat o pájený spoj až se začne pájka tavit a prolne celým spojem. Pájku nedáváme příliš do plamene, steklo by nám velké množství růžového obalu (tavidla). Po vychladnutí díly mechanicky očistíme od tavidla a ponoříme je na 3hoď. do  roztoku 1 dílu Larrinu (tekutý přípravek proti rzi a vodnímu kameni) a 15 dílům vody. Po opláchnutí vodou a osušením, válec upneme do universálky, mírně stáhneme čelisti, a otvor zvětšíme na 18,9 mm a snažíme se, aby povrch vnitřní stěny válce byl co nejhladší. Obě čela zarovnáme tak, aby délka válce odpovídala míře na výkresu. Otvor válce můžeme upravit výstružníkem 19h8 , nebo rovnou brousit přípravkem pro výbrus válce. Zhotovení přípravků nebudu popisovat, jsou vyrobeny z běžné oceli. Zadírání přípravků zabraňuje zabrušovací pasta s převodovým olejem. U všech přípravků pečlivě srazíme všechny hrany. Sestavený zabrušovací přípravek (zabrušovací trn) upevníme za průměr 10 do soustruhu, potřeme směsí, střední zabrušovací pasty a oleje. Válec nasuneme na přípravek, a pokud je na něm volný, nepatrně přitáhneme šroub, aby kónus roztáhl trn. Válcem musí jít rukou (v rukavici) bez námahy pohybovat,ale nesmí být volný. Na soustruhu nastavíme malé otáčky, kolem 100—200/min. Pokud na soustruhu malé otáčky nastavit nejdou, můžeme použít vrtačku s el.regulací otáček, nebo větší akumulátorový šroubovák s nastavením kroutícího momentu. Při zabrušování přejíždíme válcem po rotujícím přípravku zprava doleva, v intervalu jedné sekundy tam a zpět. Na pravou stranu můžeme polovinou válce přejíždět velký průměr přípravku. Když se válec uvolní, přípravek znovu namažeme zabrušovací směsí, nepatrně přitáhneme šroub a pokračujeme v posunování válce po rotujícím přípravku. Pokud jsme při soustružení neudělali hrubý povrch, stačí zabrušovat pět minut. Potom válec otočíme a znovu zabrušujeme asi dvě minuty s pastou, která je na přípravku, a přimažeme olejem. Zabrušovací přípravek hadrem očistíme, naneseme směs jemné zabrušovací pasty s olejem a asi dvě minuty zabrušujeme z jedné i druhé strany. Po opláchnutí válce v technickém benzínu by se měly na stěně objevit jemné stopy šroubovic s velkým stoupáním v obou směrech. Pro měření je nejlépe použít posuvné měřítko se stavěcím šroubem, tím můžeme přesně nastavit míru měřeného otvoru a poté mikrometrem na hrotech posuvky odměřit. Plášť  parní komory 6 zhotovíme z mosazné trubky 12/1. Nejprve vyvrtáme čtyři otvory o průměru 2,4 mm, je nutné dodržet míry podle výkresu. Ovály zhotovíme konickým rotačním pilníkem, nebo krátkým vrtákem o průměru 2,2 mm zapuštěným v ocelové kulatině o průměru 6 mm (dvě desetiny na průměr 2,4 mm vzniknou rozhozením). Frézování provádíme při vyšších  otáčkách. Příruby 5a a 6a zhotovíme z mosazné ploché tyče. Nejprve si uřízneme 4 kusy, každý o délce 55 mm. Na obou koncích si označíme vzdálenosti otvorů (i pro ovály), všechny krajní otvory přírub zhotovíme o průměru 2 mm u otvorů pro ovály 2,4 mm a odfrézujeme materiál mezi otvory oválu. Aby nám při frézování materiál  polotovaru neuhýbal upneme do svěráku vždy dva polotovary na konci stažené šroubem M2 a frézou, nebo rotačním pilníkem o průměru 12 mm provedeme vybrání do hloubky 2 mm u obou polotovarů. Po uvolnění stáhneme šroubem M2 opačnou stranu, a nástrojem o průměru 25 mm provedeme totéž na opačné straně obou polotovarů. Z ocelové kulatiny o průměru 6 mm a délce 50 mm si stočením materiálu v délce 8 mm na průměr 2 mm, zhotovíme přípravek.Tento přípravek upneme svisle do svěráku průměrem 2 mm nahoru, nasadíme polotovar příruby a  pomocí rotačního pilníku ve tvaru kuličky o průměru 4 mm opracujeme oka přírub. U přírub 6a převrtáme krajní otvory na průměr 2,5 mm a u 5a vyřízneme závity M2,5. Pro pájení přírub 6a stříbrem, si zhotovíme z drátu podobný přípravek jako při pájení válce s mezerou asi 6 mm. Dbáme na to,aby příruby nebyly překřížené. Vstupní hrdlo 6c zhotovíme tak, aby šlo do otvoru v plášti komory ztuha zasunout, a po srovnání jej  připájíme stříbrem. Očištění parních komor provedeme již popsaným způsobem. Otvor v očištěné komoře upravíme výstružníkem 10H8.                                                                                                                   Vložky 6b zhotovíme z bronzové kruhové tyče o průměru 12 mm. Na  delší straně zhotovíme průměr 10,04 mm  a do  obou  komor 6  je nalisujeme. Po vyfrézování oválů parní komoru dokončíme vystružením vložek, výstružníkem 8H7. Vložky vystružíme tak, že začneme na jedné straně a vystružíme obě vložky najednou, aniž bychom přendávali  výstružník. Pro vybroušení šoupátkových vložek 6b si z ocelové kulatiny zhotovíme podle výkresu přípravek na broušení otvorů vložek 6b. Před použitím přípravku srazíme všechny hrany jemným pilníkem a proříznutý materiál na konci asi o 1mm šroubovákem rozevřeme. Vložky 6b brousíme až po nalisování a úpravě otvoru výstružníkem. Na přípravek nasuneme komoru 6, rozříznutou část namažeme jemnou zabrušovací pastou s olejem. Přípravek zasuneme 30mm do universálky a čelisti stáhneme. Při malých otáčkách přejíždíme parní komorou 6 po rozříznuté části přípravku z jedné strany na druhou v intervalech asi 1 sec. Abychom nevybrousili kónus, musí komora 6  konec přípravku přejíždět o 20mm. Po 1min. komoru otočíme a postup opakujeme. Když  dokončíme broušení, komoru s vložkami vypereme v benzínu. Vnitřní stěny vložek musí mít  matový povrch. Víka 8 a 9 jsou mosazná. Vodící pouzdro 7 je bronzové a na  konci má závit pro ucpávkovou matici. Před lisováním vodícího pouzdra do víka, výstružníkem 7H8 vystružíme hrdlo víka 8 jen tolik, aby šlo pouzdro 7 zasunout asi 3 mm do otvoru. Na pouzdro našroubujte ucpávkovou matici 7a, srovnáme  je ve víku, a ve svěráku nalisujte. Pokud byste lisovali pouzdro bez použití ucpávkové matice mohlo by dojít k deformaci ucpávkové komory. Ucpávkovou matici 7a a sestavu odvodňovacího ventilu 12 není třeba popisovat. Použitý materiál je mosaz.

Pístní tyč,píst,setrvačník …..VS-6.

Pístní tyč 10 má průměr 4 mm a je z ocelové kulatiny zakoupené v modelářské prodejně; používá se na podvozky modelů letadel a má dostatečnou tvrdost. Před řezáním závitu konec pístní tyče vyhřejeme, aby materiál změkl. Tyč upneme do universálky, na vyhřáté straně zhotovíme nožem náběh pro závit, a pro dosažení pravého úhlu držák se závitovým očkem zajistíme koníkem. Závit řežeme ručně tak, že pootočíme závitovým očkem o 90°vrátíme se a opět pootočíme o dalších 90°až vyřízneme požadovanou délku závitu a pro mazání použijeme Ricinový olej. Pokud budeme řezat najednou, závit se nám potrhá. Ocelový držák pístu 10a zhotovíme na jedno upnutí a dbáme na přesné ustředění otvoru. K pístní tyči je držák 10a připájený stříbrnou pájkou. Matici 10b není třeba popisovat. Píst 9 zhotovíme z jemnozrnné litiny, nebo z hlazenky. Při vrtání dbáme na přesné ustředění otvoru a na povrchu pístu uděláme nožem, na řezání závitů, dvě mazací drážky ve tvaru V do hloubky 0,4mm ; vzdálenost drážky od kraje pístu je 2,5 mm. Průměr pístu zhotovíme o 0,03 mm větší, nežli je vnitřní průměr válce po výbrusu. Pro uchycení pístu si zhotovíme držák  podle výkresu. Na broušení povrchu pístu si podle výkresu zhotovíme pouzdro. Po sražení hran vnitřek pouzdra v soustruhu vyhladíme pomocí přípravku pro výbrus válce. Držák s pístem upneme do universálky. Nastavíme malé otáčky, pouzdro namažeme zabrušovací směsí a nasadíme na píst. Pokud můžeme uvolníme si na soustruhu řemen. Pomocí větších kombinačních kleští držíme pouzdro tak, aby se štěrbina pouzdra mohla svírat. Při broušení pouzdro mírně kleštěmi svíráme a při přejíždění po pístu zleva doprava se snažíme,aby kleště s osou přípravku svíraly stále pravý úhel. Asi po minutě broušení přerušíme, očistíme píst a změříme jej. Když se přiblížíme míře válce na 0,01mm, zkusíme na očištěný, naolejovaný píst nasunout válec. Pokud to nejde, tak jej za pomoci jemné zabrušovací směsy přebrousíme. Když jde píst ztuha zasunout, broušení ukončíme. Píst i válec vypereme v benzínu osušíme a držák s pístem upneme do samotného sklíčidla. Píst i válec namažeme olejem a leštící pastou. Válec držíme v jedné ruce a druhou rukou zasouváme píst do válce, přičemž s ním stále otáčíme z jedné strany na druhou, a zase jej vysouváme zpět. Když jde píst zasunout skrz celý válec, je výbrus hotový. Po opláchnutí v benzínu si obě části označíme. Vidlici 13 zhotovíme z mosazné tyče o tl.10mm běžným způsobem, a před vyříznutím závitu M4 si do otvoru pro čep zasuneme kousek 4mm kulatiny a vidlici ve svěráku srovnáme. Je nutné aby závitník svíral s kulatinou pravý úhel. Pro snadnější manipulaci si před opracováním ok  do  vidlice zašroubujeme svorník 3b. Pro opracování ok vidlice upevníme do svěráku frézky kousek materiálu, použitý na pístní tyče, a obě oka opracujeme podobným způsobem jako u ojnic. Ojniční čep 14 zhotovíme z jehly používané do jehlových ložisek. Sežene se v prodejnách ZKL. Příruba čepu 14a je mosazná a k čepu je přiletovaná cínem. Před letováním navlékneme na čep kousek silikonové hadičky, nasadíme přírubu a po srovnání pájíme z vnější strany cínem. Podle příruby čepu vyvrtáme do vidlice otvor o průměru 1,2mm a vyřízneme závit pro zajišťovací šroubek M1,6. Setrvačník S je mosazný. Ještě než přistoupíme k sražení vnějších hran setrvačníku, vyvrtáme 5 vyvažovacích otvorů o průměru 6mm. Na posuvném měřítku si nastavíme 5mm. Rameno měřidla posunujeme po obvodu setrvačníku, a hrotem druhého ramene rýsujeme část kružnice na které budou středy vyvažovacích otvorů. Vyvažovací otvory před montáží zalijeme olovem, tvoří protiváhu klikových čepů. Setrvačník upevníme na klikový hřídel tak, aby oba klikové čepy o průměru 9mm byly na opačné straně, než jsou vyvažovací otvory. Zajištění setrvačníku provedeme pomocí šroubu M4, Jelikož stroj při zkouškách vibroval bylo třeba pomocí otvorů v setrvačníku zalitých olovem vyvážit klikový mechanizmus. Snímek setrvačníku byl pořízen před jeho úpravou, proto je bez vyvažovacích otvorů. Dva otvory o průměru 4mm slouží pro zajištění setrvačníku při utahování matic  24.

Kulisa VS-7.

Kulisa 20 je mosazná. K jejímu zhotovení budeme potřebovat přípravek a 3 pomocné čepy. Přípravek pro kulisu parního stroje a přípravek smykadla, je totožný s přípravky zveřejněnými v RCr 6-8 2007. Při frézování kulisy bude nástroj zajíždět také do přípravku a proto jsem zvolil dural. Frézu použijeme stejnou jako na ojnici. U polotovaru 20 vyvrtáme pouze otvory o průměru 2mm, pomocné otvory označené modře nevrtáme. U přípravku na délce 120mm nezáleží, je kvůli snadnějšímu ovládání při frézování kulisy. Rozteče všech otvorů přípravku, včetně kontrolního přesně dodržíme. Polotovar kulisy 20 připevníme k přípravku šrouby M2, přípravek otočíme polotovarem kulisy dolů, a skrz kontrolní otvor přípravku, vyvrtáme stejný otvor v polotovaru kulisy. Pomocný čep se závitem M6 zasuneme do přípravku, závitem k polotovaru kulisy, a přes podložku mírně přitáhneme matkou a kontramatkou zajistíme proti povolení. Přípravek upneme za průměr 20mm do svěráku frézky a pomalu frézujeme vnější radius tak, aby mezi okrajem kontrolního otvoru a obloukem zůstalo 3,8mm materiálu. Spodní oblouk u kulisy frézujeme tak, aby šířka kulisy byla 10,6mm (na výkrese je 10mm). Střední oblouky ještě nefrézujeme. Podle kontrolního otvoru si nastavíme vzdálenost,natočíme přípravek a vyvrtáme do 20 oba pomocné otvory. Na horní straně si kulisu označíme a sundáme ji z přípravku. Do svěráku frézky upneme pomocný čep s průměrem 3mm, na něj nasadíme kulisu a frézujeme krajní oblouky. Malý pomocný čep použijeme na oka kulisy s r 2,5mm. Kulisu upevníme k přípravku označením nahoru a frézujeme střední oblouky na šířku 4mm tak, aby horní i spodní oblouk měly stejnou šířku. Abychom docílili hladké  dráhy pro smykadlo použijeme při dokončování větší otáčky a odfrézováním 0,5mm z každého oblouku upravíme šířku mezi oblouky na 5mm. Z bronzové tyče o průměru 8mm zhotovíme polotovar smykadla a podle výkresu upevníme v přípravku. Pomocný čep přípravku upneme do universálky a z obou stran polotovaru ubereme stejnou tloušťku materiálu. Smykadlo musí jít do kulisy zasunout ztuha. Bronzový polotovar vyjmeme z přípravku a podle výkresu v soustruhu smykadlo dokončíme. Šroub M3/20 zasuneme do smykadla a do 6mm otvoru v přípravku smykadla, na šroub nasadíme podložku a matkou obě části stáhneme. Vnitřek kulisy namažeme zabrušovací pastou s olejem a kulisou přejíždíme z jedné strany na druhou. Když jde kulisou bez odporu posunovat do krajních poloh, oba díly v benzínu umyjeme a označíme si je.

Objímka,excentr,šoupátko…VS-8.

Objímka 17 je bronzová, otvory o průměru 1mm vrtáme až po připájení dílu 17a. Díl 17a je mosazný k objímce jej připájíme stříbrnou pájkou. Excentr 16 je mosazný. Nesmíme si zapomenout ryskou označit střed otvoru přes celý excentr, aby zářez 1mm který označuje vrchol výstředníku, byl na správném místě. Průměr 17mm u výstředníku  zhotovíme nepatrně větší než je průměr otvoru v objímce asi 0,04. Oba díly 17 a 16 vzájemně slícujeme, pomocí zabrušovacího přípravku 1. Vidlice 19 je z mosazného šestihranu 7mm (6HR7). Spojovací tyč 18 zhotovíme ze svářecího drátu o průměru 2,5mm. Šoupátko 22 je ocelové. Průměr šoupátka zhotovíme asi o 0,02mm větší než je průměr otvoru vybroušených vložek  parní komory. Podle výkresu si zhotovíme ocelové pouzdro pro zabroušení šoupátka 22. Stranu na které bude kulisa, upneme v délce asi 15mm do universálky. Vnitřek pouzdra namažeme střední zabrušovací pastou s olejem. Pouzdro nasadíme do ozubeného oválu kombinačních kleští tak, aby drážka směřovala k naší ruce. Nastavíme malé otáčky a za chodu nasuneme pouzdro na šoupátko a přejíždíme z jedné strany na druhou. Pozor na úzké části šoupátka, rychle se obrušují. Hotové šoupátko by mělo jít ztuha nasunout do vložky. Konečné zabroušení provedeme jemnou zabrušovací pastou s olejem tak, že se snažíme šoupátko krouživými pohyby na obě strany zasouvat do komory 6 a opět vysouvat ven. Čep smykadla 22a je ze stejného materiálu jako pístní tyč a má průměr 3mm. Před řezáním závitu materiál vyhřejeme a po dokončení čep zakalíme v oleji.        

Sestavení stroje. Na klikový hřídel nasuneme setrvačník a zajistíme jej šroubem.Ojnice nasadíme podle označení na čepy kliky. Při pohledu od hřídele pro spojku mají být  mazací otvory ojnic na levé straně. Na delší hřídel  kliky  nasuneme podložku 23, čelo stojanu 2 s kuličkovým ložiskem (ložisko kulisy 2a musí být při pohledu od spojky na pravé straně), podložku 23a, dva excentry 16, malými průměry k sobě, a vše lehce stáhneme matkou 24. Na druhé hřídeli kliky vše opakujeme. Na čela stojanu 2 upevníme pomocí šroubů M3 spodní desku válců 3. Po srovnání a mírném stažení šroubů, položíme sestavené díly deskou 3 na stůl. Na čela stojanu položíme základnu 1, delší stranou k hřídeli pro spojku. Na jednom čele si povolíme šroub pro zajištění ložiska, a  základnu stojanu 1  šrouby M3 upevníme. Na držák pístu 10a s připájenou  pístní tyčí 10, nasadíme píst 9 který zajistíme matkou 10b a pomocí dvou trubkových klíčů matku dotáhneme. Rozhodně neupevňujeme při dotahování matky pístní tyč do svěráku, poškodili bychom její povrch. Na pístní tyč nasuneme víko 8 s pouzdrem 7 a ucpávkovou maticí 7a. Pístní tyč zastrčíme do otvoru pro víko, na ní našroubujeme vidlici 13 a  pomocí čepu 14 ji s ojnicí 15  spojíme. Když máme oba čepy na místě, zajistíme je šroubky M1,6. Do desky 3 našroubujeme 5 mosazných svorníků 3b. Povolíme šroub kuličkového ložiska, prsty tlačíme víka na desku a otáčíme pomalu setrvačníkem. Když bude píst v dolní úvrati, měla by mezi víkem a pístem být vůle  0,5mm. Píst nesmí do víka narážet! Na spodní víka dáme papírové těsnění, potřené olejem. Na písty nasuneme válce, každý k svému pístu, a s otvory pro odvodňovací ventily 12, při pohledu od hřídele pro spojku, na levé straně. Na válce nasadíme víka 9 s těsněním. Desku 4 nasadíme na svorníky a zajistíme matkami M4. Oba válce srovnáme a mírně dotáhneme matky M4. Klikový hřídel usadíme tak, aby se ojnice nekřížily a kuličková ložiska zajistíme mírným dotažením bočních šroubů M3. Všechny kluzné části namažeme olejem a zkusíme otáčet setrvačníkem. Pokud písty nenarážejí do vík, můžeme malými otáčkami rozchodit stroj, pomocí vrtačky s elektronickou regulací otáček. Po rozhýbání stroje vyšroubujeme ucpávkovou matku 7a. Do kapsy pouzdra 7 dáme ucpávku. Na utěsnění pístní tyče můžeme použít provázek získaný rozpletením 8mm grafitové ucpávky, nebo 3mm proužek dlouhý asi 40mm, odstřihnutý z teflonové pásky. Používá se pro utěsnění závitových spojů vodovodních potrubí. Při použití první varianty obtáčíme, po směru hodinových ručiček, těsnící provázek kolem pístní tyče a zasouváme jej do pouzdra 7, když je ucpávková kapsa plná, přidáme ještě dva závity,nakapeme olej, zbytek provázku ustřihneme a našroubujeme ucpávkovou matku 7a. Při použití druhé varianty namažeme proužek teflonové pásky na obou stranách mazacím tukem, a páskou obtáčíme pístní tyč po směru hodinových ručiček,  na průměr asi 5,5mm. Natočenou pásku zasuneme do ucpávkové kapsy a ještě dva, nebo tři, závity přidáme. Zbytek odstřihneme a našroubujeme ucpávkovou matku 7a. Pomocné úhelníky 2b upevníme pomocí šroubů tak, aby pístní tyč, při pohybu procházela stále středem pouzdra 7 a nevychylovala se z jeho osy. Pokud otvory v pomocném úhelníku 2b brání  přesnému seřízení, upravíme je jehlovým pilníkem. Do šoupátka 22  nasadíme kulisu 20 spolu se smykadlem 21, našroubujeme čep 22a a matkou M3 jej zajistíme. Na spojovací tyče 18 našroubujeme matky M2,5 a vidlice 19. Excentry osadíme objímkami podle vzájemného označení a výřezy excentrů nastavíme podle výkresu na 31mm. Při nastavování excentrů musí být klikový čep i píst u nastavovaných excentrů v horní poloze. Spojovací tyče zašroubujeme do dílů 17a. Šoupátko 22 s kulisou upevníme do vidlic 19 tak, aby zajišťovací matka M3, šoupátkového čepu 22a, směřovala ke stojanu. Při pohledu od hřídele spojky mají být oba vnější excentry připojeny ke kulisám na levé straně a vnitřní ke kulisám na straně pravé. Nastavení šoupátek 22.(Vzájemné polohy šoupátka VS-12.) Vnější excentr nastavíme výřezem nahoru, šoupátko přesuneme do krajní polohy kulisy a pomocí závitů tyče a vidlice jeho polohu upravíme. Při kontrole nastavení musí být šoupátko v ose stojanu. Po nastavení horní polohy šoupátka otočíme setrvačníkem o 180° aby výřez excentru byl ve spodní poloze, viz snímky: „Horní poloha šoupátka“ a „Dolní poloha šoupátka“. Pomocí setrvačníku nastavíme druhý excentr výřezem do horní polohy, šoupátko v kulise přesuneme do druhé krajní polohy a seřízení opakujeme. Matky M2,5 ještě nedotahujeme. Stejným způsobem nastavíme  polohy i u druhého šoupátka. Podle tvaru příruby 6a si zhotovíme z papíru, od krabičky na čaj, 4 těsnění. Šoupátka 22 a zhotovené těsnění namažeme olejem. Parní komory 6, nasuneme každou na své šoupátko, mezi příruby vložíme těsnění a šrouby M2,5 příruby 5a a 6a  stáhneme. Otočením setrvačníku nastavíme píst do horní polohy. Kulisu nastavíme do střední (mrtvé) polohy, a srovnáme ji, aby při pohledu z hora  byla rovnoběžná se stojanem. Natočením spojovací tyče 18 srovnáme objímku 17 tak, aby se celou boční plochou dotýkala límce excentru. Matkou  M2,5 polohu tyče v dílu 17a zajistíme, a druhou matkou M2,5 zajistíme vidlici 19. Při dotahování matek přidržujeme spojovací tyč kleštěmi aby se neotáčela. Když má kulisa připojené obě spojovací tyče     provedeme kontrolu objímek i kulisy a případné nedostatky odstraníme pootočením spojovací tyče. Při přesouvání z jedné polohy na druhou musí být dráha kulisy rovnoběžná s čelem stojanu a objímky nesmí být na excentrech zkřížené.

Ovládání kulis. VS-9. Celá sestava ovládání kulis je vidět na snímcích. Odlišuje se pouze v umístění táhla 26 uprostřed kulisy. Pojistky pro zajištění táhla 26 k dílu 27 jsou na průměr 2mm. Díly 30a jsou vymezovací podložky mezi ložisky 2a a 28/28a. Oka u táhel zhotovíme stejným způsobem, jako oka ojnic. Páku 29/28a umístíme mezi ložiska 2a. Na táhle od serva zhotovíme odpružení ve tvaru V. Výchylky  serva nastavíme tak, aby kulisa u obou stran nedojížděla na doraz, měla by mít asi 2mm reservu. Kulisový rozvod seřídíme tak, aby se obě kulisy pohybovaly stejně, obě páky 28 se musejí krýt. U odvodňovacích ventilů 12 nejprve vyzkoušíme zda nezasahují do dráhy pístu, pokud ano o 0,5mm závit zkrátíme. Pro utěsnění použijeme konopí a  fermežovou barvu, nebo Hermetik.

Kondensační maznice VS-13. Všechny označené díly maznice jsou mosazné, mimo oblouků 50 je pájení provedeno cínem.Těsnění pod zátku 48 je O kroužek 14/10/2mm. Z duralu si nejprve zhotovíme přípravek na ohýbání oblouků 50. Přípravek přitáhneme matkou M6 k pomocnému čepu a upevníme do svěráku. Mosaznou trubku o průměru 5/0,5mm (sežene se v modelářských prodejnách), ohřejeme nad plamenem plynového sporáku, na světle červenou barvu a necháme volně vychladnout. Trubku vložíme do žlábku v přípravku a při ohýbání ji táhneme, aby se nezlomila. Na kratší strany oblouků 50 nasadíme díly 51, navlečeme převlečné matky 43, oblouky 50 zasuneme do dílu 45, srovnáme a všechny spoje pájíme, stříbrnou pájkou.Trubička 45a má průměr 2mm, délku 35mm. Na jedné straně zhotovíme náběh, opatrně ji naklepneme do otvoru v dílu 45 a cínem připájíme. Do trubičky zastrčíme ocelový drát 0,8mm,u konce trubičku kleštěmi zmáčkneme tak, aby vznikl otvor o průměru 0,8mm a drát vytáhneme. Díl 54 k dílu 53 pájíme stříbrnou pájkou. Díl 31 je součástí regulačního ventilu a našroubujeme jej až po zhotovení regulačního ventilu. Ostatní neurčené díly jsou pájeny cínem.

Regulační ventil VS-14. Všechny očíslované díly ventilu jsou mosazné. Díl 31 a 32 pájíme stříbrnou pájkou. Po očištění našroubujeme díl 31 do dílu 45 a po srovnání cínem  připájíme. Oka táhla 39, páky 38 a vidlice 37 zhotovíme pomocí čepu na frézce. U dílu 35 dodržíme pokud možno úhel 60°. Při větším úhlu rozevření se snižuje schopnost ventilu regulovat množství páry. Pro spojení pákového mechanismu ventilu použijeme šrouby M2 s válcovou hlavou a matky. Ostatní díly není třeba popisovat. K utěsnění dílů 32 , 33 a 34 použijeme konopí. Ucpávku ventilu zhotovíme již popsaným způsobem. Výfukové potrubí tvoří mosazná trubka o průměru 10/1mm a k ní jsou připájena měděná topenářská kolínka o průměru 10mm na jedné straně s hrdlem o průměru 12mm. Pájení provedeme cínem, nebo stříbrnou pájkou. Hrdla kolínek výfuku jsou utěsněna silikonovými hadičkami. Hadičky o vnějším průměru 10mm a délce 12mm, navlékneme na vložky 6b, a na ně nasuneme kolínka, v opačném případě se nám hadičky zasunou do kolínek. Po jízdách doporučuji výfukové potrubí  sejmout,otevřít odvodňovací ventily válců, rukou protočit parní stroj, olejem promazat šoupátka a opět stroj rukou protočit,aby olej pronikl i do válců. Pokud nebudou delší dobu šoupátka ošetřena olejem- zareznou.

Řazení výkresů.:                                                                Snímek :

1.     Stojan 1. VS.1.
2.     Stojan 2. VS-2.    ——————————- Stojan s ložisky.
3.     Pomocné úhelníky.VS-2.  ——————— Pomocné úhelníky.
4.     Klikový hřídel.VS-3. ————————— Klikový hřídel.
5.     Ojnice. VS-4.
6.     Válec,víka……VS-5.
7.     Příruby,ventil….VS-5.
8.     Komora,vložka….VS-5.
9.     Zabrušovací přípravky.
10.     Pístní tyč,píst,setrvačník…VS-6 ————–Ojnice,válec,víka…..
11.     Kulisa. VS-7.
12.     Objímka,excentr,šoupátko..VS-8. ———— Objímka,excentr,šoupátko….
13.     Ovládání kulis.VS-9.————————Ovládání kulis  a   Ovládání kulis-spojka.
14.   Parní stroj 1. VS-10. —————————– Ovládání kulis.1. a 2 .
15.     Parní stroj 2. VS-11.  —————————-Parní stroj.

16.     Vzájemné polohy šoupátka..VS-12. Dolní poloha šoupátka a Horní poloha šoupátka.

17.     Kondensační maznice. VS-13.
18.     Regulační ventil. VS-14.         ——————– Výfukové potrubí.

Regulační ventil

Posted on 14.8.2005 Updated on 18.3.2013

Byl jsem pozván na sraz členů NAMOLO který se uskutečnil 25.6. u stanice metra Lužiny. Jelikož jsem k hlídači hladiny, popsaném v Rcr 9 ještě zhotovil regulátor tlaku páry a potřeboval jsem jej vyzkoušet. Na místo jsem dorazili asi o hodinu před srazem. Po příchodu členů NAMOLO a přivítání jsme začal s přípravami remorkéru na jízdu. Naplnili jsme obě zásobní nádrže vodou asi 1,3 L a do kotle jenom 0,5 L. Promazali jsme parní stroj,naplnili maznici olejem a zapojili konektory k regulátoru napájení. Hořák má vzhledem k velikosti PB lahve značný odběr a pokud by nebyla ohřívána snížilo by se odpařování plynu natolik,že by mohl hořák zhasnout.Proto používám pro ohřev nádrž,která tvoří jakési lůžko PB lahve.Tato nádrž je propojená nahoře i dole s kondensátní nádrží silikonovými hadičkami o průměru 8 mm Kondensátní nádrž má obsah 0,5 L. Nad jejím středem
je vedená mosazná trubka o vnitřním průměru 14 mm, která tvoří ohřívák napájecí vody. Výfuk páry stroje je sveden do kondensátní nádrže. Výstup je veden trubkou o vnitřním průměru 6 mm před komínem do volného prostoru.Část páry se dostane spolu s kondensátem propojovacími hadičkami do nádrže pro ohřev PB lahve. Je důležité, aby se láhev neohřála nad 50 °C, mohlo by dojít k destrukci. Proto mám za PB lahví pojistný ventil, který při překročení tlaku, část plynu vypustí a tlak sníží na nastavenou mez. Mezi ohřívací nádrž a láhev PB dávám dvě vrstvy látky, která se používá na montérky. Musí se to vyzkoušet.Rozhodně je nutné řídit se pokyny výrobce PB a nepodceňovat nebezpečí!!! Omluvám se za odbočení, ale považuji to za důležité. Při zapálení hořáku u studeného kotle nastavuji velikost plamene ventilem,který je ovládaný servem. Regulátor tlaku páry začíná přivírat přívod plynu do hořáku až kolem 4 a.t.p., jinak je otevřen naplno. Připojil jsem plyn, vyzkoušel těsnost spojů zapálil jsem hořák. Než se na kotli vytvořil tlak,
odzkoušeli jsme si rádio, čerpadlo, dali jsme na lodˇ nástavby a když regulátor přiškrtil hořák na minimum (pozná se to podle zvuku), dal jsem Saturna na vodu a chvíli jsme jezdili než vyskočilo táhlo kormidla které jsem při vkládání akumulátorů ohnul. Remorkér se stal směrově neovladatelný a musel jsem použít záchranný člun pro přitažení lodě. Toto se opakovalo dvakrát. Po napružení táhla kormidla potíže přestaly a mohli jsme se věnovat jízdě a natáčení. U hlídače hladiny a regulátoru tlaku se žádné problémy nevyskytly. Oboje fungovalo nad očekávání dobře.

Nyní něco o výhodách hlídače hladiny:
1) udržuje hladinu vody kotle v nastavené úrovni,
2) při vyčerpání vody v zásobní nádrži je v kotli dost vody na dojetí,
3) výhoda druhého obvodu hlídače,upozorní nás budˇ svitem žárovky,nebo bzučákem že došla v nádrži voda a znemožní zapnutí čerpadla a tím jeho poškození.
Také regulátor tlaku kotle má své výhody:
1) Před dosažením nastaveného tlaku začne stahovat plamen hořáku tak, že přestane tlak v kotli stoupat a hořák přitom nezhasne.
2) Podstatně se snížil hluk který dříve hořák vydával.
3) Klesla spotřeba PB.
4) Odpadl problém s přetápěním kotle za jízdy,kdy pojistným ventilem unikala pára.
A nevýhoda ? Při stažení plynu se sníží tlak na hořáku a v důsledku horšího spalování se hořák zanáší. Hořák je třeba častěji čistit. Měli jsme možnost tahat za Saturnem ocelovou vanu. Délka jízdy kdy remorkér tahal asi 15 kg vanu byla 42 minut a přitom jezdil docela svižně. Naši radost trochu pokazilo to, že jsem před touto jízdou po odčerpání kondensátu zapomněl uzavřít odsávací trubičku a do trupu lodě po celou dobu jízdy unikala část kondensátu asi 0,6 L. Trup lodě je laminátový, bez žeber, tak vydržel. Také nebylo vidět za jízdy žádné páření, hořák zřejmě stačil všechnu páru odsávat. Pro ty, kdo by si chtěli zhotovit regulační ventil tlaku páry uvádím barevný obrázek s popisem. Omlouvám se všem kdo se vyznají ve strojařině a technickém kreslení. Obrázek byl tvořen v programu malování.
Regulační ventil funguje takto: přivedená pára z kotle (kondensát) vstupuje otvorem příruby Č.1 do prostoru nad membránou, svým tlakem působí na membránu Č.3 která je spojena s tyčí Č.15, v ní je závitem M 2 zašroubovaná jehla Č.10 která je při stoupajícím tlaku páry posunována k otvoru vstupu PB plynu a svým hrotem jej přivírá. Na jehle je vroubkované kolečko Č.9 kterým si můžeme seřídit plamen hořáku. Proti tlaku páry působí síla pružiny, která se nastavuje regulačním šroubem Č.8. Miska Č.5 tuto sílu přenáší na pružinu. Když šroubujeme směrem k pružině (do těla regulátoru Č.6), síla na membránu přes pružinu se zvětší a tlak páry v kotli se zvedá až překoná sílu pružiny a začne zavírat jehlou Č.10 vstup plynu. Když regul. šroub povolujeme tlak v kotli se snižuje. Ventil zavírá plyn při menším tlaku. Ještě několik informací.: díl Č.1 a Č.6 mají po obvodě 8 otvorů o průměru 3,2 s roztečí přes osu 33mm ., díl Č.6 má na straně regulačního šroubu pouze dva otvory průměru 2,4 se závitem M3 a roztečí os 26mm. Příruba Č.13. má 2 otvory o průměru 3 mm s roztečí os 26mm Tyč membrány Č.15 prochází regulačním šroubem s vůlí 0,5mm. U Č.16 je nutné zaoblit hranu aby se neprořízla membrána, totéž u přírub, které svírají membránu. PB ventil Č.14 tvoří T kus s kulatiny o průměru 8 mm pájený stříbrnou pájkou. Na ucpávku jsem použil provázek z rozpletené ucpávkové šňůry..V Hradci jsem měl místo ucpávky O kroužek s vnitřním průměru 1,6 mm a vnějším průměru 6,4 mm. Prodávají se v Globusu. Pro O kroužek je potřeba u ventilu srazit vrtákem hranu otvoru. Víko ucpávky Č.19 při použití O kroužku vynecháme. O kroužek těsní stejně dobře jako ucpávka. Převlečnou matici Č.11 utahujeme s citem abychom měli na ucpávce nebo O kroužku co nejmenší tření. Membrána Č.3 má průměr 40mm, prostřední otvor má průměr 2,5mm, otvory pro šrouby mají průměr 3mm. Materiál je guma s plátnem na jedné straně. Tyč Č. 15 o průměru 4 mm má závit M 4 na který je našroubovaná příruba Č.16. Membránu našroubujeme na závit stranou plátna k přírubě Č.16., nasadíme podložku Č.17, našroubujeme matku M 4 Č.18 a dotáhneme. Materiál na membránu jsem použil z gumy o síle 3,5mm s plátěnou vložkou uprostřed. Gumu jsem v místě vložky od sebe oddělil. Na jedné gumě zůstane plátno a, je tužší, použijeme ji na membránu. Druhá je měkčí, pro nás nevhodná. Na kotel kde chceme odebírat páru pro regulátor dáme uzavírací ventil. Při protržení membrány uzavřeme ventil a můžeme pokračovat v jízdě. Díl Č.1 a Č. 6 je z duralu o průměru 40mm, ostatní kovové díly mimo šroubů, matic a pružiny jsou mosazné. Šrouby s matkami a pružina jsou ocelové. Pružina má vnější průměr 18mm, vnitřní průměr 13mm, délka je 16,5mm a má 3 závity. Na snímcích jsou regulační ventily a použité pružiny. Popsaný ventil má pracovní plochu membrány kolem 3,2cm²., menší ventil 1,2cm². Při nastavení tlaku páry v kotli (regulačním šroubem) na 5 atp., se otevře hořák naplno,: u menšího reg. ventilu při poklesu tlaku na 2 atp., u většího při poklesu tlaku na 3 atp.Je to dáno velikostí pracovních ploch membrán a rozdílností pružin.I když popsaný ventil zajistí nastavený tlak páry, bylo by chybou se domnívat ,že nahradí pojistný ventil, ten musí na kotli být. Popsaný regulační ventil se uplatní při provozním tlaku min.3 atp.

Ještě pár detailů.: jehla Č.10 má průměr 2mm,hrot je broušený a svírá úhel asi 60°,otvor pro plyn, který jehla svým hrotem uzavírá má průměr1,2mm, ostatní otvory mají u dílu Č.14 průměr 2mm. Stavěcí kolečko Č.9 je na jehlu našroubované a může se zajistit cínem proti uvolnění. Oba regulační ventily byly konstruovány (ušity), každý na danou pružinu. Na snímku jsou na větším ventilu vidět oválné otvory,jsou zbytečné. Pokud by došlo k protržení membrány a vy budete nad lodí, může vás horká pára spálit. Pro odvedení vody v případě netěsnosti membrány stačí na spodní straně ventilu pod pružinou vyvrtat otvor o průměru 2mm. Závity u vstupu páry a na tělese ventilu Č.14 jsou M 8. 0,75 u regulačního šroubu Č.8 je závit M 9. 0,75. Závity můžete použít M 8 s normálním stoupáním a na regulační šroub použít závit M 10. Svorníky Č.7 mají průměr 4 mm, na koncích průměr 3 mm se závitem M 3.